Nakresli mi beránka...

17. 06. 2014 - 02. 07. 2014

Galerie: Galerie Konvent
Město: Mikulov
Stát: Česká republika

Vážení hosté, milí přítomní,

v dnešní podvečer zahajujeme výstavu obrazových děl, jejichž autorem je student čtvrtého semestru Fakulty výtvarných umění v Brně, Michal Rapant.

Michal pochází z Topolan u Vyškova a prošel různorodými stupni vzdělání: vyučený truhlář-nábytkář, posléze maturant téhož oboru, od roku 2008 do roku 2011 student Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně, kde se věnoval konzervování a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby. A mezi tím vším stále maloval a maloval.... s vytrvalostí, která je pro něj typická, úspěšně prošel přijímacím řízením na FaVU v Brně, kde studoval nejdříve v ateliéru Vasila Artamonova a v posledním roce v Ateliéru intermédií, který vede Václav Stratil. Byl to právě Václav Stratil, který ponechal Michalovi velkou tvůrčí svobodu a který má plné pochopení pro expresívní, neustále gradující výtvarný projev svého svěřence.

            V tvorbě Michala Rapanta se setkáme s několika námětovými okruhy, které se někdy volně propojují, ale které mají zároveň svůj jasný vnitřní obsah. Když se před rokem ocitl v jižní Francii, byl natolik ovlivněn krásou tisíciletých olivovníků, že brzy poté v mnoha podobách vstoupily do jeho tvorby. Tři z těchto obrazů jsou i na mikulovské výstavě: Růžová veverka, Beruška a Bůh Pan – všechna tři díla spojuje vedle obdivu k majestátu přírody  zároveň  Michalův osobitý, úsměvný humor. Bůh Pan skotačící mezi kmeny olivovníků, růžová veverka jako jinotaj plodného stromu či beruška, která je dětskou hračkou na klíček...

            Smysl pro humor je ostatně základem takřka všech obrazů Michala Rapanta. Svědčí o tom celá řada jeho portrétů, expresívních a pojatých s nadsázkou, ale někdy až s nečekaným ponorem do nitra portrétované osoby. Portrét Natálie Perkof a dvojportrét Já a Moje milá či Moje druhé já jsou toho dostatečným důkazem.

Zcela atypický je Michalův přístup k náboženským tématům, která netabuizuje a která převádí opět formou svého citlivého humoru do lidsky sympatické polohy. Ať už jsme obdarováni prostřednictvím jeho Tří králů, nebo nás ozáří paprsky jeho Sv. Šebestiána, v němž šípy ubitého člověka zaměnil zářivou aurou zvířecí bytosti. Neuráží, nastavuje zrcadlo lidskosti. Archanděl Michael může být určen zlobivým dětem a svůdně překypělá Anděla suverénně kráčí vstříc požitkům světa.

            V popředí Michalova námětového zájmu byla od počátku zvířata. Hravá, někdy suplující roli člověka, jindy lehce moralizující, často úsměvná a blízká dětskému vnímání světa. Nosorožec, žirafy, krokodýl, kocour, myšky, zajíc, veverka a nakonec, v podobenství hluboké obsažnosti, beránek a opice jako umělecký novotvar portrétu manželů Arnolfiniových. Právě tento posledně zmíněný obraz, Opičáci Arnolfiniovi, spadá do série, kterou Michal Rapant vytvořil jako součást obsáhlé klauzurní práce Memento mori, v posledním semestru letošního studia. Nesčetné jinotaje, které doprovázejí původní obraz Jana van Eycka z roku 1434 se nesnaží dešifrovat. Právě naopak. Je až s podivem, že opičí pár, který nahradil ten lidský, nepůsobí ani hanlivě ani urážlivě. Je to role vážná a už samo přetvoření námětu do této podoby považuji za výjimečné. Název cyklu Memento mori ukazuje na pomíjivost toho, co kdysi bylo a co je dnes již jenom ozvěnou. Někdy neškodnou, jindy varovnou. Tou varovnou se stalo plátno, kterým vzdal Michal Rapant hold Picassově Guernice. Šestimetrové, barevně úderné, varující před tím, že minulá utrpení se mohou v neméně hrůzné podobě znovu vrátit. Pro svoje rozměry se s tímto dílem na výstavě setkat nemůžeme, stejně jako z dalšími malbami cyklu Memento mori, jehož původní inspirací byly kdysi a kdesi nalezené lebky, které mladý umělec pojal do svých monumentálních pláten a dal jim zcela jinou formu existence.

            Pokud bych měla krátce charakterizovat tvorbu Michala Rapanta, bylo by to pár slovy asi následovně. Je malířem, který miluje barvy, miluje pohyb a expresi ve všem, čeho se dotkne jeho štětec. Má smysl pro kompozici a na svůj věk nebývale dobře zvládá velké formáty. Je hloubavý, na začátku každého jeho obrazu je vždy myšlenka, kterou posléze přetavuje a přizpůsobuje svému tvůrčímu vidění. Je člověkem, který pro velkou lásku k umění žije poněkud mimo náš reálný svět. Domnívám se, že motto výstavy, převzaté z Malého prince Antoine se Saint-Exupéryho, z velké míry vystihuje i Michalovu osobnost... Proto bych své úvodní slovo ráda zakončila dvěmi větami převzatými z Malého prince: „Prosím... nakresli mi beránka...“ – k čemuž autor dodal Pokud je před námi nějaká zvlášť velká záhada, neodvažujeme se neuposlechnout.“

           

17. června 2014                                                                 PhDr. Marie Dohnalová

Michal Rapant (c) Copyright 2022 · All rights reserved.
Created by DavidKrenek.cz
"Close slideshow" button.