Sonet 34

William Shakespeare

Krásný den přece slibovalas mi jenom
a já ti věřil, bez kabátu šel,
zničehonic však bylo zataženo -
zmizelas a mrak mi padl do duše.
Skrz něj mi, pravda, občas zasvitneš,
takový lék však pro mne není dost,
z mé zbičované tváře setřeš  déšť,
však nesmažeš tím svoji hanebnost.
Avi tvá lítost mne už nevyléčí,
kaj se, jak chceš, mou bolest neztišíš.
Útěchou slabou jsou mi tvoje řeči,
tíhu té křivdy nesu dál jak kříž.
Tvé slzy však, to perly jsou a ty
tvé činy odčiní - i zaplatí.